Po probuzení se Matt usadil na postel, čekal ho zajímavý den, věděl jen, že projde bránou, ale nedokázal si ani představit co ho tam může čekat, přemýšlel, co by se všechno mohlo stát, z přemýšlení ho vyrušilo několik zvuků. Pohlédl na dveře, znělo to jako by se tam někdo zabil, vstal a došel ke dveřím, které otevřel a vykoukl ven. Na zemi ležela jakási zrzavá dívenka, odhadem tak kolem dvaceti let, otevřely se ještě jedny dveře a z nich vykoukla tmavovlasá postava.
„Můžete být potichu?! Tady se spí!“ vykřikla hlava.
Matt se sklonil k dívence a pomohl jí na nohy „Jste v pořádku?“ zeptal se jí.
Dívenka si odhrnula z očí vlasy a usmála se „Děkuji, jsem v pořádku.“ odpověděla.
Mat jí pustil a oplatil jí úsměv „Pro příště si dejte pozor.“
Dívenka přikývla, Matt se otočil a už chtěl zavřít dveře.
„Jsem Sára…“ uslyšel, otočil se a pohlédl jí do očí „… Sára Swonn.“
Mat se usmál „Plukovník Matthew Fox.“
Dívenka se usmála a odskákala pryč, Matt jí chvíli pozoroval a pak zašel zpátky do pokoje a zavřel dveře. Sedl si na postel a pohlédl na fotku na nočním stolku, odkud se na něho smáli jeho rodiče, Matt se usmál a lehnul si, ležel a pozoroval strop, ozvalo se zaklepání na vstupní dveře, Mat se s trhnutím zvednul, došel ke dveřím a otevřel je. Venku stál generál Fisher.
„Same, co tu děláš?“ zeptal se ho a pohlédl mu do očí.
„Rád bych tě tu uvítal, plukovníku…“ pronesl s úsměvem „… a plukovníku, když jednáte s nadřízeným důstojníkem, buďte formální…“ pronesl a začal se smát.
Mat na něho pohlédl „Ty tvoje fóry jsou fakt výborný…“ pronesl.
Sam se usmál „Zase sarkasmus?“ zeptal se.
„Jasně…“ a dloubl do Sama ukazováčkem.
„Hele nechceš jít do jídelny? Zrovna mám chvilku volna.“
Matt pouze přikývl a oba se vydaly směrem k jídelně, po cestě probíraly život po akademii, který měly oba velmi dobrodružný a velmi nebezpečný, ukázalo se, že generál Fisher je v projektu Stargate už od akademie, kde ho vybraly za jeho výsledky v testech, kterých se Matt neúčastnil.
Došly do jídelny a Sam si sednul k jednomu z volných stolků, Matt došel ke stolku s kávovarem a nalil si do jednoho hrnku, který byl opodál, trochu kávy, následně došel za Samem a sednul si naproti němu.
„A cože to vlastně děláš?“ zeptal se Matt a upil trochu kávy z hrnku, k jeho překvapení nebyla vařící jak očekával.
„Jsem velitelem vesmírné lodi USS Phoenix, která bude zajišťovat bezpečnost Atlantidy z orbity.“ odpověděl Sam a pozoroval lidi kolem.
Mat se zatvářil trochu překvapeně, věděl že to není asi jediná věc, která mu přijde nová, ostatní to braly jako samozřejmost.
„Mimochodem, generál říkal že bys vedl vojenský personál na Atlantis, to je velmi důležitá pozice…“ pronesl Sam.
Matt se trochu usmál „Myslíš že to zvládnu?“ prones a pohlédl na hrnek.
„Jistě“ odpověděl Sam okamžitě.
Oba se ještě chvíli bavily, když je vyrušil příchod několika vojáků, Matt rozpoznal slovanský přízvuk jednoho z nich a pohlédl jejich směrem, byl to kapitán Anasazi ve společnosti tří dalších vojáků.
„Prosím tě, Same, kdo to je?“ zeptal se Matt a ukázal na vojáky, kteří vešly do místnosti.
Sam se ohlédl a pokrčil rameny „Prý jsou členy expedice, ale já je neznám, znám jen kapitána Anasaziho od vidění…“ odpověděl.
„A víš co mě tam může čekat?“
„Bohužel, to ti bohužel neřeknu. Na Atlantis jsem byl několikrát, ale ještě ne za generála Samtrona.“
Matthew na něho pohlédl, když se ozvalo otevření dveří a do místnosti vešlo několik vojáků v čele s nějakým podplukovníkem, Sam se ohlédl a na tváři se mu objevil úsměv.
„Matte, někoho bych ti rád představil…“ začal a vstal, došel za podplukovníkem a začal s ním mluvit, oba se zasmály, došel s ním ke stolu a naznačil mu aby se usadil „… toto je podplukovník Jack Bauer,…“ představil podplukovníka „… Jacku, tohle je plukovník Matthew Fox, nový velitel vojenského personálu na Atlantis.“
Jack okamžitě vstal a začal salutovat „Pohov, podplukovníku!“ reagoval okamžitě Matt.
„Omlouvám se, pane, síla zvyku.“ Začal se ihned omlouvat Jack.
„Hlavně mi neříkejte Pane a budeme spolu vycházet.“ Zavtipkoval Matt a usmál se.
Jack přikývl „Jak jste se…“ když si uvědomil svojí formalitu „… omlouvám se, síla zvyku… jak ses dostal do projektu?“
„Ani nevím…“ pronesl Matt „… přišly mi rozkazy, že jsem převelen do Noradu, pod generála Hammonda a najednou jsem se dozvěděl o projektu.“
„Jo, to je bezpečnostní manévr, rizika jsou všemožné…“ pronesl Sam „… musíme se jistit, že nic neunikne na veřejnost.“
„To jsem pochopil…“ pronesl Matt s úsměvem „… mimochodem, můžete mi říct něco o vaší historii?“ při těch slovech pohlédl na Bauera.
„No pane…“ začal Jack a pohlédl na své prsty „…absolvoval jsem čtyřletý vojenský výcvik s rozšířením…“
Matt ho přerušil „Něco co si nemohu vyhledat ve vaší kartě…“
Sam se zasmál „Hele za podplukovníka ručím, sloužil na Phoenixu a je velmi motivován…“
Matt uznale přikývl „Dobře a co holky?“ zeptal se spíše sarkasticky, s úsměvem.
Sam se začal smát, věděl že to Matthew myslí pouze v legraci, ale na Jackovi bylo vidět, že to evidentně nepochopil, už, už otvíral pusu.
„V klidu podplukovníku, tady plukovník to myslel v legraci.“ pronesl Sam s úsměvem.
„Podplukovníku Bauere, je mi ctí vás poznat…“ odpověděl Matt a postavil se „… teď když mě omluvíte, jdu si zaběhat.“ dořekl Matt, vzal hrnek a vydal se směrem ke dveřím, cestou ještě dopil kávu a hrnek odložil u stolku na němž byla cedulka „Špinavé nádobí“. Vyšel ze dveří a šel směrem k výtahu, kterým vyjel do vrchních pater a vyšel ven.
K bráně přijíždělo několik vozidel, Matt se nadechl a dal se do běhu, doběhl k hlavní bráně, zrovna když vyšel seržant, který měl zrovna službu.
„Pane, kam se chystáte?“ pronesl na Matta.
„Jen tak…“ odpověděl Matt a zastavil „… chci se jen udržet ve formě.“
Seržant přikývl a šel se věnovat hostům, plukovník se vydal do lesa, než ale vběhl do lesa, všimnul si že v autě sedí nějaký voják, dle uniformy asi generál, Matt to pustil z hlavy a věnoval se cestě, aby nezabloudil.
O čtyřicet minut později
Matthew doběhl na menší vyhlídku, odkud byl nádherný výhled na Colorado Springs, dokonale modrá obloha naznačovala, že bude příjemný den, slunko bylo už několik stop nad zemí a všechno už bylo probuzené. Nad městem se objevilo několik horkovzdušných balónů, které pomalu stoupaly na oblohu. Mat si sedl na trávu a pozoroval chvíli tu nádheru, za pár hodin už měl projít bránou a ještě absolutně netušil, co ho na druhé straně čeká.
Uvažoval, zda udělal dobře, že to přijal. Nad hlavou se mu prohnali tři Apache, pohlédl na ně, bylo to, to jediné co zde působilo vojenským dojmem, chvíli seděl a pozoroval město před sebou, když za sebou uslyšel kroky, rychle se otočil.
„A, omlouvám se, netušil jsem že tu někdo je.“ pronesla osoba ve vojenské uniformě, Matt si všimnul že to je plukovník Wells, podle jmenovky a frček na uniformě.
„Toto je vaše místo?“ zeptal se ho Matt, Wells přikývl.
„V pořádku, stejně za chvíli odcházím…“ pronesl, otočil se a odešel.
Matthew sledoval jeho záda, jak mizí v lese, směrem k základně. Matt ještě chvíli seděl, pak se podíval na hodinky, ani by neřekl, jak ten čas rychle letí, vstal a vydal se k základně.
Zpátky na základně
Venku byl celkem klid, Matt prošel kolem bezpečnostní ostrahy, z které mu zasalutovaly dva vojáci, zrovna se střídala služba, uviděl několik vojáků jak vycházejí z komplexu a jdou na jednotlivá stanoviště. Matt došel k výtahu a sjel do spodních pater.
Došel ke dveřím na kterých bylo napsáno „gen. Hank Landry“ Matt zaklepal, zevnitř se ozval velmi známý hlas.
„Dále!“ Matthew pomalu otevřel, generál seděl u stolu a četl jakousi složku.
„Pane! Jsem připraven.“ pronesl Matt a sledoval generála, který vstal.
„Opravdu?“ zeptal se a sledoval plukovníka.
„Ano, moc věcí nemám, přesněji tato uniforma je to jediné a i ta není moje.“ poznamenal Matthew.
Generál pohlédl na hodiny na stěně „Plukovníku, buďte za hodinu připraven v prostoru brány.“
Matthew přikývl a odešel, šel do svého pokoje, kde ze země sebral to jediné co mu ještě zbylo a vydal se do jídelny.
Když tam vešel zjistil že už tam nikdo z lidi, které znal není a tak se vydal do místnosti s bránou, kde narazil na Jacka, před dveřmi do prostoru s bránou ještě nosily vojenské bedny s výzbrojí a zásobami.
„To tam budeme dlouho…“ poznamenal Matt, Jack jen přikývl.
„V Pegasu jsme už asi devět let…“ odpověděl Jack a překontroloval si své tři tašky.
Matt na něho pohlédl „Tam budeme krátce?“ zeptal se a ukázal na jeho tři tašky.
„Zato vy tam jdete na sto let…“ poznamenal a pohlédl na jeho příruční zavazadlo.
„Jo, rodina mě vydědila, hned jak jsem vstoupil do armády, od té doby mám jen nějaké drobnosti.“ odpověděl, když se v místnosti objevil generál Samtron v doprovodu generála Landryho.
Generál Samtron ještě něco řekl generálu Landrymu, když pohlédl na ostatní „Takže, je to pro nás velký den…“ pronesl, na jeho hlasem bylo poznat odhodlání, které Matthew, pociťoval i onehdy na poradě, když ho seznámil s projektem Hvězdné brány „… dlouhé proslovy mi bohužel nejdou, snad jen jediné mohu teď ještě říct a to zlomme vaz…“ generálové si ještě potřásly rukama a generál Landry se otočil na kontrolní místnost.
„Spusťte zadávání přestupní stanice!“ pronesl, na což se na bráně začaly rozsvěcovat symboly jeden za druhým, Matthew pozoroval bránu, Jack vedle něho ho se zájmem pozoroval.
„Tohle se děje pokaždé?“ zeptal se Matt.
„Podle toho která…“ pronesl „… zatím víme o třech typech brány, ale může jich být více…“ pohlédl na bránu a pokračoval „… tohle dělá každé brána v Mléčné dráze, co dělá brána v galaxii Pegasus uvidíte až budeme na přestupní stanici a co nikdy neuvidíte je brána na Destiny.“
„Proč?“ reagoval Matthew okamžitě.
„No brána na Destiny je někde v hlubokém vesmíru, přesná pozice nám není známá…“ pronesl, Matthew na něho jen nechápavě pohlédl.
„To není důležité…“ mávnul rukou, když viděl plukovníkův nechápavý výraz.
Matthew pohlédl z Jacka na bránu, byl to fascinující pocit sledovat ten obrovský, modrý vír, od brány ho vyrušil jakýsi zvuk, jako kdyby někdo něco upustil, bylo vidět, že se všichni podívaly co se stalo. Matthew spatřil dívenku z dnešního rána, opět na zemi.
Došel k ní a pomohl jí na nohy „Jste v pořádku?“ zeptal se jí.
„Ano, jistě…“ odpověděla a zvedla ze země kabelku, následně pohlédla na Matthew „… neznáme se?“
Matthew se usmál „Ano, z dnešního rána…“ pronesl „… sbíral jsem Vás ze země…“ upřesnil.
„A jo…“ rozvzpomněla se dívenka „… vy jste plukovník Fox!“
„Prosím, říkejte mi Matthew…“ pronesl a podával dívence ruku.
„Jsem Sára.“ odpověděla a stiskla jeho ruku, akorát se ještě slova ujal generál Samtron.
„Tak jo vážení, můžeme jít!“ načež sám, jako první prošel bránou, Matthew jen vyvalil oči, tohle to nečekal.
Dívenka se při pohledu na něho zachichotala „Z tvého výrazu, usuzuji že jsi bránou prošel už milionkrát…“ poznamenala.
„Jak jsi to poznala?“ a pohlédl na ní s překvapeným výrazem.
„Buď úplně v klidu, nic neucítíš…“ chytla ho za ruku a vedla ho k bráně, mezitím prošlo několik dalších lidí. Matthew se Sárou došly až k bráně a Sára proběhla skrz, při čemž ho držela pevně za ruku, jakmile zmizela v bráně Matthew prošel hned za ní.
Matthew vyšel z brány, stále ho držela Sára ze ruku, po chvíli jí pustila.
„Gratuluju, právě máte za sebou první cestu bránou…“ pronesla a usmála se.
Matthew se usmál a rozhlížel se, byl na přestupní stanici, vypadala velice podobně jako první základna na které sloužil, když prošly všichni, Matthew zahlédl několik známých tvářích a spustilo se zadávání druhé brány.
Jakmile byla zadána všichni prošly skrz.
Matthew vyšel z brány a byl naprosto okouzlen tou krásou, Antická technologie byla dle jeho výrazu dokonalá, prohlížel si jednotlivé detaily a nemohl se dost vynadívat, když do něho někdo dloubnul, byl to generál Samtron.
„Plukovníku, vítám vás na Atlantidě, toto je neobyčejné město…“
„S tím souhlasím pane…“ odpověděl Matthew a dále se rozhlížel kolem dokola.
Generál ho chvilku pozoroval „Plukovníku, pojďte se mnou…“ pronesl po chvilce.
Matthew se podíval na generála, který směřoval někam chodbou, otočil se a šel za ním, generál otevřel dveře a vstoupil do transportéru, Matthew vešel a Benjamin zmáčknul něco na displeji, dveře se zavřely a následně otevřely, ale chodba za nimi byla úplně jiná. Benjamin vyšel a šel chvilku chodbou, Matthew měl co dělat, aby mu stačil, když došly k jakýsi dveřím, Benjamin je otevřel a za nimi se nacházel středně velký pokoj, s výhledem na oceán a jak po chvilce Matthew zjistil i s malou teráskou.
„Plukovníku toto je vaše soukromá ubikace…“ pronesl Benjamin.
Matthew jen vytřeštil oči, velmi se mu líbil jeho nový pokoj, hodil tašku do kouta a sednul si na postel.
safra nějak jsem tu dlouho nebyl, zdravím hoši,
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1
Přidal/a 
Ty jsi to fakt zabil 
jsem tu po 4 letech 
.
