Podařilo se,co se podařit mělo. Teď otázka zní: Jak se dostat zpět na Zem? Naši hrdinové netuší, že to bude ještě složitější, než původně čekali. A nic jim neulehčí ani oplétačky s časem, do kterých se zamotali. Snad jim vše pomůže vyřešit podivný Filius, který z nějakého důvodu pomáhá nezjištně Zemi...
„Nevypadneme odsud?“ Zeptal se Mitchell.
„Už to půjde na Zem?“ Odpověděl mu Charles otázkou.
„Proboha, já nevím, to všechno se bude ještě muset vyzkoušet.“ Odpověděl Daniel, který ovšem ve skrytu duše až příliš dobře věděl co bude muset udělat…
„Vrátíme se k bráně.“ Rozhodl nakonec Ben a sebral se ze země. Podíval se na Teal’ca, který už chvíli seděl zády opřený o stěnu, měl zavřené oči a nehýbal se. Předem je ale ujistil, že se teď nebude pokoušet o Kell’No’Reem, přestože mu po také době velmi chybí. Teal’c v těchto rituálech pokračoval i přesto, že v těle již dávno neměl symbionta.
„Teal’cu, odcházíme.“ Zatřepal mu za rameno Charles.
„Dobrá.“ Teal’c ztěžka vstal a když se postavil na nohy vypadalo to, že se mu zamotala hlava a zase si sedne na zadek, pak se ale vzpamatoval a postavil se rovně.
„V pohodě?“ Staral se hnedka Ben, který to zaškobrtnutí viděl.
„Já jsem v pořádku.“ Ujistil všechny přítomné nepřesvědčivě. Charles se podíval po otci, který se tvářil nezaujatě, jako kdyby mu bylo všechno jedno. Charlese to už neudivovalo. Za celou cestu, co s ním byl dávno poznal, že otec není tím kým býval a stejně nepodobní se mu zdáli všichni. Vypadalo to, jako by on jediný měl tyhle pochybnosti. Zdálo se mu, jako kdyby nalezli kopie lidí z SG- 1. Byli to dobré kopie, svou roli hráli dobře, ale nikdo z nich nevypadal na to, co dříve dělali. Podezdření v něm stále narůstalo, jenomže on nevěděl komu se má svěřit.
„Takže?“ Zeptal se Ben stojící před panelem.
„Asi zadáme adresu ne?“ Navrhla Cartherová.
„Samozřejmě, mě zajímá kam?“ Odfrkl si Ben.
„Potřebujeme na Zem, ne?“ Ozval se nesměle Charles.
„Tak dobře.“ Pokývl Ben a stiskl první symbol. Rozzářil se na panelu a brána se začala otáčet. „Zatím je to dobré.“ Poznamenal a stiskl druhý. Opět se stalo to samé. Pak už na nic nečekal a zmáčkl všech pět ostatních symbolů. Šest se jich zadalo správně, ale sedmý se odmítl zadat. „Co to má znamenat?“ Vztekal se Ben, právoplatně.
„To se nemůžeme vrátit domů?“ Zeptala se Cartherová roztřeseným hlasem.
„Jacksone?!“ Zavrčel bleskově Ben a vytáhl ho k panelu. „Co s tím je?“ Zeptal se netrpělivě, zatímco žmoulal límec jeho oblečení v ruce.
„Obávám se, že jsme k nocích jako vždycky.“ Řekl Daniel.
Najednou ale vstala Katie Brownová. „Lhal jste nám, je to tak?“ Obvinila ho před všemi nahlas.
„Cože …? Já …“ Koktal Daniel.
„Ale ano, lhal jste. Když jste říkal, že si pamatujete jenom tři adresy, lhal jste.“ Začala opět Katie.
„Co? Proboha…? Ne, řekl jsem vám pravdu!“
Katie se nadechla k dalšímu slovnímu útoku na osobu Daniela, když najednou Charles zvedl oči od tabulky, kterou se doteď zabýval úplně sám.
„Ne, s těmi adresami nelhal.“ Řekl nakonec.
„Cože?“ Zastavila se Katie.
„Ano. Právě se mi podařilo rozluštit samotnému…“ Vrhl na Daniela nic neříkající, ale obviňující pohled „…rozluštit další část tabulky.“ Oznámil všem s úsměvem na rtech. Všichni se otočili na Charlese, což bylo Danielovo štěstí. Právě se zatvářil, jako kdyby mu někdo právě vrazil políček. Rychle se ale vzpamatoval, když na něj pohlédl znovu Charles. Ten si však jako jediný všiml toho podivného stínu na otcově tváři.
„Generále!“ Zařval Miners.
Bensen se zvedl ze své židle a seběhl ze schodů dolů. „Co se děje?“
„Pane, před chvílí se rozsvítil vrchní zámek na bráně!“
„Cože? To přeci není možné, leda že by stáhli ten štít, který okolo nás je, jinak to přeci nejde!“ Řekl generál.
„Ano, já vím, pane. Proto jsem vás hnedka zavolal.“ Odpověděl Miners.
„Že by SG- 2 našla způsob jako překonat ten štít, třeba se již vrátil nějakou vesmírnou lodí a podařilo se jim ho překonat!“ Myšlenky v Bensenově hlavě se rozlétli. Viděl spousty lodí, které přilétají a poráží Lottany a vrací jim zpět jejich Zemi. A na jejich palubě stojí SG- 2 a Stará známá SG- 1…
„Mám vyzkoušet bránu, pane?“ Zeptal se Miners.
„Co? Cože jste říkal?“
„Jestli mám vyzkoušet bránu…?“
„Ano! Třeba se jim to skutečně podařilo! To by bylo úžasné. Zkuste vytočit … třeba …“
„Dakaru, pane?“
„Dobrá, zkuste třeba ji.“
Miners najel do seznamu planet a vybral z nich jednu, která se vyskytovala hned na začátku. Potvrdil její výběr. Brána se začala vytáčet. Postupně za sebou zapadali všechny symboly. Ale sedmý zámek se opět zamítl uzavřít.
„Sedmý se nezadal, pane.“
„Kruci!“ zaklel Bensen. „Co to tedy mělo znamenat?“
„Pane… co když je našli a pokoušeli se vrátit domů a nešlo to?“ Nadhodil Miners.
„Hm … možná, ale spíše bych tomu moc nadějí nedával. Kdyby se cokoli dělo, prosím ihned mě sem zavolejte.“ Řekl zklamaně a odkráčel zpět nahoru do kanceláře.
„Rozkaz, pane!“ Odvětil miners a vrátil se ne své předchozí činnosti. K Solitéru.
„Tak to vybal Charlesi!“ Povzbuzoval Ben.
„Co? Cože?“
„Ježiši! Co asi tak? Řekni co je dále napsané v té tabulce, ne?“ naléhal netrpělivý Ben na svého spolupracovníka.
„Jo, jasně! Totiž, já jsem rozluštil akorát nějakou adresu.“ Vymáčkl se.
Na Danielově tváři, kde se doteď zračilo něco jako strach se objevila ohromná úleva. Doufal, že Charles nepřijde na to, jak strašně jim všem lhal. Znal tu poslední adresu a až vysvětlí Charlesovi, co je nutné udělat, byl si jistý, že to ho to dosti naštve, proto se to bude muset udělat nějak jemně.
„Výtečně!“ Pochválila ho Samantha. „Tak ji přeci zadej ať už odtud zmizíme.“
„Dobře, no dobře.“ Charles se vydal směrem k DHD a začal mačkat jednotlivé symboly. Postupoval přesně podle těch, které byli vypsané na té tabulce. Zmáčknul poslední a s očekáváním se podíval na bránu. Ta s menším zpožděním zadala i poslední symbol, zámek nahoře zapadl a s charakteristickým zvukem se otevřela brána. Modré vlnky, jakoby vábili cestovatele ke vstupu.
„Kam to asi vede?“ Přemýšlela nahlas Katie.
„Nevím.“ Odpověděl Charles, který to považoval za otázku na svou osobu a tak podle toho také odpovídal.
„Doufám, že někam, kde najedeme pomoc. Pro Zemi.“ Řekl Raya’c.
„Půjdeme společně.“ Zavelel Ben a vykročil směrem k bráně. Počkal, až se za ním srovnají všichni ostatní a pak udělal krok dopředu. Než se vzpamatoval, stál na druhé straně.
Generál Bensen usnul ve svém, křesle v kanceláři. Sám sobě se zdál ohromě zbytečný, jako kdyby tu vlastně neměl co dělat. Všichni ostatní nasazovali krk, aby zachránili Zemi a oni jediní tu seděli na zadcích a nic pro to neudělali. Tedy, alespoň tak se tomu zdálo z pohledu generála. Nyní tedy spal a zdál se mu velice podivný sen. Jeho syn se vrátil. Ale ne s SG- 2, ale sám. Tedy ne sám, přiletěl v cizí lodi, s cizí flotilou.
„Otče! Ty nemáš radost?“ Ptal se ho jeho syn.
Generálovi se vehnaly slzy do očí. Vrátil se! Jak v to doufal a jak tomu věřil. „Synu! Jsi to ty?“ Ptal se ho nevěřícně.
„Jsem… jsem to já, otče.“ Ujišťoval jej John.
„Johne .. kde jsi se toulal?“ Ptal se Bensen.
„Kdybych ti to řekl, tak bys nevěřil…“ Odmlouval jeho syn. Najednou se mu za zády objevila SG-2 a SG-1.
„Generále!“ Křičel na něj Cameron Mitchell. „To není váš syn! Ten je mrtvý!“
„Cože? Mrtvý?“ Šeptal nevěřícně Bensen a začal od Johna ustupovat.
„Otče, lžou ti! Nejsou ti za koho je máš! Já jsem pravá John. Vrátil jsem se, ne oni, Oni nejsou pravý!“
„Ne, ne to není možné…“ Šeptal generál a couval stále vzad. Najednou se za ním objevil Wraith. A popadl ho rukama kolem pasu.
„Budeš velmi chutný.“ Zašeptal Wraith a otočil ho čelem k sobě. Zaryl mu ruku do těla a Bensen křičel, křičel …
„Generále!“ Zakřičel Miners a znovu s ním zatřásl.
„Co se děje?“ Vyskočil ihned Bensen na nohy.
„Pane! Vy jste s sebou hrozně škubal a křičel jste…“
„Dobrá, už je to v pořádku Minersi, můžete se vrátit. Byla … byla to jenom hloupá noční můra. Nic víc.“
„Rozkaz, pane.“
Miners zase odkráčel dolů po schodech a vrátil se ke svému Solitéru. Bensen se zamyslel nad svým snem. Něco mu tam šíleně nesedělo, ale to muselo být tím Wraithem… Jistě, co by tam dělal Wraith.
„Tady už jsem byl!“ Vykřikl Charles, jakmile se objevil na planetě. Stáli na téže lesnaté planetě, kde před nedávnem našli tu tabulku.
„Kdy?“ Zeptal se nejistě Daniel, ale Charles přímo vycítil jeho nervozitu. A taky jakoby věděl, odpověď na otázku na kterou se právě zeptal.
„Tohle je ta planeta, kde jsme našli tabulku.“ Upřesnil Charles.
„Skutečně?“ Podivil se naoko Daniel.
„Ano.“ Přikývl Charles a nejistě si srovnal tabulku v podpaží, jako by se bál, že mu upadne. Potom mrknul po Danielovi. Ten se rozhlížel po okolí.
„Navrhoval bych přeložit další kus z té tabulky.“ Prohlásil potom nakonec.
„Cože? Tam ještě něco píší?“ Nevěřil Ben. „Vždyť jsme už všechny našli.“ Poznamenal více méně naprosto zbytečně.
„Ještě je tam poslední část. Kousek písma pod tou adresou.“ Přiznal Charles.
„No dobře, asi by jste se na to měli tady s Jacksonem podívat. Třeba tam zase bude něco důležitého. Nebo alespoň nějaký návod jak zachránit Zemi. Ostatně, nevíte někdo, v jaké jsme teď době, co se bude dít?“
„Musíme být někde chvíli po té ohromné bitvě, když se proti nám spojili…“ Uvažovala Katie.
„Jak to?“ Ne, jsme tu, tabulka na téhle planetě podle mého ještě nebude a objeví se někdy později, chvíli než sem přijdeme, protože je tam popis všeho, co máme udělat. A pak, už musí být po bitvě, protože jsme našli SG- 1, která v té bitvě zmizela.“
„Ano, myslím si, že to je naprosto správný odhad.“ Pokýval hlavou Daniel. Potom se opět sklonil nad tabulku, tentokrát už naposledy, aby společně s Charlesem rozluštili poslední část.
„Tak poslouchejte, máme to.“ Oznámil vše Charles přesně o deset minut později.
„Fakt? Tak cože musíme udělat?“ Zeptal se jízlivě Ben.
„Píše se tu: Nalezli jste co jste hledali. Teď navraťte mne zpět. Až budu zase doma, zachráněn bude váš svět.“ Oznámil Charles.
„To znamená, že ji musíme odnést zpět do té jeskyně, kde jsme ji našli?“ Zeptal se Ben.
„Přesně tak.“ Přikývl s úsměvem Charles.
„No tak jdeme, na co čekáme?“ Řekla Cartherová a zvedla se na nohy. Charles, stejně jako když sem přišli na tu planetu poprvé, pouze s SG- 2 vedl celou skupinku vpřed. Prošli hlubokou trávou a pak zamířili mezi stromy. Charles je vedl neomylně a za několik dalších minut stáli před vstupem do jeskyně. Cartherová se zatřásla při vzpomínce, kde strávila několik posledních měsíců.
„Klid, nebude to tak zlé.“ Ujistil ji Charles, když ji viděl.
„J- jo.“ Zakoktala. Měla toho skutečně celkem hodně za sebou, vlastně víc než- li si kdokoli jiný dovedl představit.
„Tak jo! Jdeme!“ Zavelel Mitchell. Vešli dovnitř a Charles je zase vedl. Objevili se stejně jako předtím před stěnou, kde se rozsvítila Antická slova. Byla stejná jako posledně.
„Terra.“ Prohlásil Daniel. A stěna před nimi se odsunula.
„Výborně, tak ji položte támhle na ten podstavec, kde určitě byla.“ Řekl Ben a ukázal na stěnu, ve které byl výklenek.
Charles ji tam položil. Najednou se ozval divný zvuk a po něm se klem destičky rozzářilo modré světlo, které se postupně zmenšovalo … a destička zmizela.
„Kde je?“ Ptal se Charles, přestože asi znal dopověď už chvíli nad tím přemýšlel.
„Je na jedné z lodí.“ Pronesl Daniel.
„Z Těch lodí?“ Zeptal se Ben.
„Záleží na tom, jaké lodě myslíte.“ Zasmál se krátce Daniel.
„Lottové?“ Zkusil to ještě jednou Ben.
„Ne.“ Daniel se znovu zasmál. „Ertoové.“
„Kdo to má být?“ nechápal Charles.
„Vzpomínáte na ty lodě, které vás přiletěli tenkrát zachránit v té bitvě…?“ začal Daniel vysvětlovat.
„To byli Alterané.“ Prohlásil s přesvědčením Charles.
„Máš pravdu. I když vlastně ne tak docela. Tohle byli ti, kteří se nepovznesli mezi Antiky a přežili.“
„Jejich skuteční živí potomci?“
„Ano.“ Přikývl Daniel. „A my je musíme navštívit, abychom zařídili, že se všechno stane, jak má.“
„Jak… jak to ale víš?“ nechápal Cameron.
„Byl jsem jediný, koho skutečně dokázali zachránit. A jejich velitel- Filius, mě pak přenesl k Lottům, aby zařídil, že vše bude v pořádku.“
„Nikdy jsem neslyšel nic šílenějšího!“ Vykřikl Ben.
„Dobrá, přesvědčme se.“ Usmál se křivě Daniel. „Charlesi, polož prosím ruku tam, kam jsi dal předtím tu tabulku, ano?“
Charles se dlouho rozmýšlel, jestli ho má poslechnout nebo ne. Co když je to past? No jistě, mohl by je všechny dostat do velkého průšvihu…
„Charlesi … udělej co říká.“ Rozhodl se nakonec Ben, který neodolal pokušení přijít tomu na kloub. Charles položil ruku na podstavec, a stejně jako tabulku před nimi, se kolem všech rozzářilo modré světlo, které se začalo zmenšovat. A když zhaslo, byli pryč.
Ocitli se na palubě velmi podivné lodi. Stáli přímo na jejich můstku, což bylo s podivem. Muž na křesle na ně zíral a vypadalo to, že si myslí, že jde o špatný vtip.
„Daniel Jackson? Právě jsme tě poslali pryč…“
Daniel se vydal ke křeslu a něco mu pošeptal do ucha.
„Jistě, o tabulku se postaráme, vrátíme ji tam, přesně jak jsi už řekl, ale proč se máme ještě jednou vracet v čase do té bitvy?“
„Zanechat tam to od Noxů.“ Aby se ubránili.
„Myslíš, zařízení, které nám dala Laya? To díky kterému se dostanou do té základny?“
„Přesně to.“ Šeptal Daniel. „Musí se tam dostat, aby skryli bránu a jejich základnu.“
„Dobrá.“ Promluvil nahlas Filius. „Vy tu nemůžete zůstat, nebo by jste se pravděpodobně zbláznili.“ Oznámil jim. „Daniel Jackson vám to vysvětlí.“
Daniel jenom pokýval hlavou a počkal dokud je bezpečnostní složky neodvedou pryč z můstku.
„Víš co děláš?“ Zeptal se ho Filius.
„Ne, to nevím. Ale věřím ve správnou věc.“
„Dobrá, pomůžeme vám.“ Pokývl naposledy Filius a počkal až odejde i Daniel.
„Naberte kurz zpět na Zem, spusťte pod- prostor a i zařízení na vracení v čase, Potřebujeme se dostat do té bitvy.“
„Ano.“ Řekl mužík před dotykovou obrazovkou vedle velitele a stiskl několik tlačítek za sebou.
„Danieli, co se to děje?“
„Vracíme se zpět do bitvy, vše se odehraje znovu.“
„Proč nemůžeme být na můstku?“ Nechápal Daniel.
„To je složité, ale objevím se tam já a zatím nepotřebuji aby jste věděli, jak to se mnou bylo krátce po té bitvě. Ale hezký pohled to nebyl… jednou vám to řeknu.“
Najednou se lodě vynořili z pod- prostoru. „To bylo rychlé.“ Poznamenala Cartherová.
„Ano, letěli jsme i časem…“ Přikývl Daniel.
A hned jak to dořekl, skočili lodě do pod- prostoru znovu.
„Dobrá. Začíná druhá část plánu.“ Oznámil Daniel.
Přidal/a
dne March 04 2010 ·
0 Komentáře ·
3447x Přečteno ·
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
safra nějak jsem tu dlouho nebyl, zdravím hoši,
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1
Přidal/a 
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1 
