Nakonec se s notnou dávkou štěstí podařilo proměnit lovce v civilizovaného člověka a teď už jm zbývá poslední člen. V jakém asi bude stavu? Nad Zemí vypukl boj o moc. Bohužel zvítezil ten, jež má mnoho jmen. Ten, jež si říká Janus. A Země teď ještě nutněji potřebuje své hrdiny. Jeden ovšem uvízl ve starých vzpomínkách a je jen na něm, jestli pozná lež, do které se zamotal ...
Generál Bensen přejel pohledem vše, co mu v kanceláři bylo milé. Moc toho nebylo, to si musel přiznat. Jediné co snad skutečně miloval, bylo to šedé měkké křeslo, v něm bylo skutečně ideální posezení a on si v něm velmi rád liboval. Ačkoli, a to musel přiznat, nikdy po něm netoužil. Kdyby bylo rozhodnutí na něm, patřil by do některého z SG týmů a stejně jako jeho podřízení by riskoval život za matičku Zemi. Jenomže velení rozhodlo jinak. On má sedět na zadku a nechat za sebe nasazovat krk všechny ostatní. Už dávno pochopil co je na téhle práci nejhorší. Není to, to, čeho se lidé často obávají, totiž své smrti, ještě k tomu smrti v umučení. Právě naopak. Nejhorší ze všeho je, pozorovat, jak umírají všichni ti ostatní. Jak za sebe nasazují život, aby umožnili žít vám. A vy víte, že není možnost jak jim pomoci. Takovýchto lidí je jen málo na světě, a s většinou měl Bensen čest se setkat. Přesně takový lidé totiž sloužili v projektu SGC. Měli obrovský charakter, který v Bensenovi probouzel vždy obdiv, nebyl si totiž nikdy jistý, jestli by i on, v podobných situacích dokázal zachovat stejně. Přesto o tom však pochyboval. Uměl velet, tedy alespoň podle Sboru Náčelníků ano. Podlé svého se na tuhle pozici nikdy nehodil. A měl v plánu společně s Benem Mitchellem a jeho týmem hledat svého syna. Který zmizel při legendární obraně Země. Znovu si ty okamžiky přehrával hlavou. Nakonec jí potřásl a zvedl se. Vzpomínky bylo to poslední co mu tady zbývalo.
Zato jednoho z našich přátel doslova vzpomínky zabíjeli. Ne, že by o tom sám věděl, on vypadal spokojeně. Ale pod tím vším, pod zavřenými očními víčky zuřil boj. Boj o holé přežití. Nikdy to nevzdal, ačkoli se z toho málem zbláznil. Jenže to už dávno nebyl takový člověk jakého známe. Teal’c se ve své mysli, uvězněn v pasti lží, které mu připravil jeho mozek vrátil zpátky do služeb již dávno mrtvého falešného boha Goa’ulda Apophise. Nutno také říci, že se Teal’c neprobral od chvíle, kdy byl sem přiveden. Uvedli ho do jakési stáze a nechali ležet na podložce na Zemi. Za celou dobu se také ani jednou nepohnul. A jeho zdravý rozum stále bojoval s myslí, která byla technologicky přesvědčena, že je zpět u Apophise. Ostatně, že od něj nikdy neodešel a celý svůj život se má chovat jako věrný služebník, plnit rozkazy. Právě vlastně před Apophisem stál.
„Pane. Dobili jsme Dakaru z vesmíru.“ Oznámil mu hrdě, jakmile před svým bohem poklekl. Vypadal velmi vyčerpaně, ale šťastně. Byl si v duchu jistý, že si zajistil uznání a pochvalu u samotného božského vládce.
„Věděl, jsem, že to dokážeš Teal’cu.“ Promluvil po dlouhé chvíli Apophis.
„Ano, pane.“
„Řekni mi, co jste udělali s obyvateli té planety?“
„Podle rozkazů můj pane. Ti kteří byli připraveni sloužit vám a přijat vás jako svého právoplatného boha jsme nechali naživu. Ti kteří odmítli vaši nadvládu byli před ostatními popraveni na důkaz vaší moci.“
„Zachoval jsi se naprosto výborně.“ Pochválil ho znovu Apophis.
„Děkuji.“
„Pojistil sis své místo prvního muže Teal’cu. Tvé služby svému bohovi nebudou zapomenuty.“
„Jste milosrdný, pane.“
„Ano, já vím.“ Odpověděl náhle Apophis. „Někdy až příliš. Víš jak nesnáším zradu.“
„Vím, pane.“
„Dobrá, znáš pravidla. Bra’tac, nás zradil. Víš co máš dělat.“
„Ano.“
„Dobrá, pak běž a splň svůj úkol.“
Teal’c vstal a s sebou zvedl svou tyčovou zbraň. Musel jít zabít svého přítele. Ne, to nebylo přesné. Bra’tac býval jeho přítelem. Teď byl zrádcem a Teal’c věděl, jak se se zrádci zachází. A on nebude nijak milosrdný. Apophis chce vidět výsledky jeho práce. Nesmí ho zklamat.
Mitchell se podíval po travách rozlehlého světa.
„Vážně tu nic nežije, otče?“
„Byl jsem tu dlouho.“ Zamumlal naprosto vyčerpaný Cameron. „Nebyl to tu lehké, ale dalo se to snést. Nejhorší bylo, že jsem nebyl sám sebou. Nevěděl jsem v těch chvílích co dělám někdy se ve mně probudili vzpomínky, ale připadali i strašně cizí a já jsem je pak vždy zavrhl…“
„Muselo to tu být hrozné. Nedokážu si vůbec představit co vše jsi musel vytrpět.“ Začala Cartherová.
„Nechci o tom moc mluvit…“ Přiznal Cameron.
„Rozumím.“ Pokývala hlavou Sam a podívala se na něj zkoumavě svýma očima. Tušila. Že Mitchell není ani zdaleka tak v pořádku jak hraje. Ale doufala, že se z toho nějak dostane, než půjde do tuhého.
„Dobrá, Jacksone, tak kam?“ Změnil rychle téma Ben.
„No … na další planetu.“ Promluvil zamyšlený Daniel.
„A to je?“
„Sakra, kolikrát vám budu muset ještě opakovat, že nevím co je to za planetu, protože jsem na ní ještě nikdy nebyl! To, že si pamatuji ty adresy je skutečně pozoruhodné, ale nevím kde se tam vzali. Já ty planety prostě neznám a neurčím to ani podle jejich adres!“ Vychrlil ze sebe poměrně rozčileně.
„Proboha klid, klid.“ Zasáhl Cameron. „Prostě musíme pokračovat v cestě.“
„Pokud se nepletu jako dalšího bychom měli nalézt Teal’ca, ne?“ Zeptala se Brownová.
„Ano.“ Přisvědčil Raya’c, který při zmínce o otci jakoby ožil.
„Jak si myslíte, že je na tom on?“ Zeptala se Katie.
„Nevím.“ Zamyslel se Charles.
„Doufám, že ne jako tady Cameron.“ Poznamenal Raya’c.
Vších se na něj otočili, očividně nevěděli, jak to teď myslel. Jestli to byla poznámka spíše o tom, že by mu museli ublížit více a nebo, že by jim ublížil on víc.
„No, když vezmeme v úvahu, že otec je vynikající stopař, dokáže se skrývat v přírodě, je o hodně silnější než tady Cameron…“
„Má pravdu.“ Přispěchal mu na pomoc Charles. „Jestliže je na tom stejně jako Mitchell, tak by to mohl být vážný problém. A nejenom v tom co jsi všechno vyjmenoval. Tušil bych i daleko větší problémy.“
„Například?“ Zeptala se Samantha.
„Nevíme, jakou má Raya’c krevní skupinu, ani jakou má Teal’c a navíc jsou oba Jaffové, nemuselo by to stoprocentně fungovat.“
„S tím se nedá nic než souhlasit.“ Přiznala Cartherová.
„Dobře.“ Řekl Daniel. „Vím jak tenhle problém možná vyřešíme.“
„Jacksone? Pokračujte.“ Zaujala poslední slova Bena.
„Co kdybychom si prostě přeložili další část tabulky?“ Nadhodil Daniel.
„Že mě to nenapadlo…“ Řekl ironicky Ben.
„Ne, nechte ho.“ Bránil otce Charles. „Tabulka nám už dvakrát pomohla, myslím, že bychom se jí měli řídit.“
„No dobrá. Tak tedy... je na čase přestat tlachat a vydat se zachránit posledního člena týmu.“ Teď samozřejmě ben nepočítal ještě Valu, která již před dlouhou dobou zmizela neznámo kam, možná ji unesli na misi, možná už nevydržela vojenské velení … každopádně byla prostě jednoho dne pryč.
„Minersi, něco nového?“ Optal se Bensen ve dveřích do kontrolní místnosti s bránou.
„Bohužel nic, pane. Nikdo se nehlásí, nikdo se s námi nemůže spojit.“ Odpovídal smutný Miners.
„Co se stalo?“ Zeptal se generál, protože vycítil Minersův smutek.
„Říká se, že vyplenili některé domy, pane.“
„Oni?“
„Ano.“
„Byl mezi nimi i váš?“
„Já … já nevím, pane. Doufám, že ne, ale prý to byl poblíž bloku, kde bydlíme, možná že přímo v bloku, kde žije má rodina.“
„Nemáte žádné informace, že?“ Ptal se Bensen.
„Ne, pane. Od doby co jsme tu zavření se toho k nám dostalo velmi málo.“
Bensen se otočil na patě a zamířil pryč. Bylo mu jasné, proč nic neví najisto. Byli tu zavření, už druhý den, nikdo netušil co se děje tam venku. Jediný důvod, proč to ještě nevzdali bylo, že se Laya znovu neobjevila, aby je odmaskovala. A vlastně i proto, že je jejich povinností, zabránit tomu, aby se Lottové nic nedozvěděli. Musí krýt za každou cenu tu skupinku jejich zachránců. Doufal, že jsou ještě naživu. Popravdě, dost si tu partičku oblíbil, i když by byl rád jejím členem, než jejich nadřízeným. No nic, snad to v pořádku zvládnou. Pomyslel si Bensen naposledy a otočil se k tomu velkému šedému kruhu.
„Bra’tacu!“ Zařval Teal’c nahlas před Bra’tacovým domem, když zjistil, že není uvnitř. Nemohl ho nikde v okolí najít. „Jsi zbabělec!“
Ozval se podivný zvuk a hned potom následoval výkřik. „Já?!“ Křičel hlas.
„Zradil jsi svého boha a teď se své zradě neumíš ani postavit čelem!“ Provokoval bývalého přítele Teal’c.
„Já, že jsem zradil?“
„Ano! Bohové ví vše a nikdy nelžou!“ Byl přesvědčen Teal’c napevno.
„Takže Apophis ti řekl, že jsem zrádce a máš mne zabít, co?“
„Neschovávej se Bra’tacu a vyjdi ven, jako správný Jaffa!“
„Myslím, že ne.“ Ozvalo se od lesa, na skále.
„Jsi zbabělec.“
„Možná. Ale znám cenu života.“ Odpověděl naposledy Bra’tac a pak ztichl. Rozhodl se, že by měl odsud zmizet, než ho Teal’c začne hledat s hromadou Apophisových Jaffů. Rozhodně ještě neměl v úmyslu zemřít a to ještě kvůli někomu jako byl právě Apophis. Musel se ukrýt co nedéle.
„Sám je zrádce a lhář a ne já.“ Řekl si Bra’tac o Apophisovi za pochodu zatímco stoupal lesem a po skále stále výše.
„Tak zadejte symboly Jacksone.“ Řekl Cameron, který se rozhodl, že navzdory všem zdravotním potížím je teď povede on. Všechna rizika si vzal na sebe. Rizika spojená s velením. Museli být dokonalí.
Daniel se odpojil od ostatních a začal si vzpomínat jak byla další adresa. Stiskl dva symboly a brána se začala otevírat. Poté chvíli přemýšlel a pak zmáčkl další. Nakonec už, jako by si rozpomněl na celou adresu domačkal všechny najednou a brána se otevřela.
„Jdu první.“ Oznámil najednou Cameron i Ben.
„Zůstaň tu.“ Řekli oba tomu druhému.
Ben se začal nadechovat znovu, ale Cameron ho zarazil. „Jestli tam něco je, měl bych jít první já. Když se neozvu, nechoďte.“
„A kam asi tak potom máme jít?“ Zeptala se Sam.
„Cože?“
„Jiná adresa planety než tahle zadat nejde, musíme tam ať už chceme a nebo nechceme. To nezáleží na nás.“ Vysvětloval Charles.
„No dobrá. Alespoň vám dám vědět, jaké to tam je.“ Ustoupil nakonec Mitchell.
Potom udělal dva kroky vpřed, směrem k bráně a než vešel otočil se. Věnoval svůj pohled synovi. Benovi.
„Můj pane.“
„Mluv, Teal’cu.“
Teal’c se rozhodl, že k polapení Bra’taca bude potřebovat posily, takže, se vydal za někým, kdo měl na to dost poddaných.
„Budu potřebovat pomoc.“
„Bra’tac, ti unikl?“
„Ano, můj pane. Poníženě se omlouvám.“
„Ne, není to tvoje vina. Zradil mne ještě někdo. Vyzradil mu můj plán, zajmou a nebo ještě lépe zabít ho. Můžu ti věřit Teal’cu? Pověz mi? Znáš toho viníka? Nejsi to náhodou ty? Bylo by nepříjemné, kdybys se mi pokoušel něco zalhávat. Věz, že jsem tvůj bůh a vše poznám. Tak mluv!“
„Vládce, mám podezření na Kra’ela.“
„Kra’el, že vyzradil můj plán zabít Bra’taca?“
„Věděl, o něm, můj pane?“
„Ano, řekl jsem mu ho. Je to mistr v boji, opravdu si myslíš, že by mne zradil, je ho škoda, dal by se využít i jinde. Ovšem, pokud je to zrádce…“
„Postarám se o to, pane.“
„To doufám. Vezmi si četu Jaffů.“
„Jak kážete.“ Pokývl hlavou Teal’c a zvedl se k odchodu. Dobrá, takže nejdříve bude muset najít Kra’ela a dostat z něj vše, co vyzradil. A potom, se již dočká své odplaty. Vrátí Bra’tacovi jeho zradu, které se dopustil na jeho bohu.
Cameron vešel do spoře osvětlené místnosti. Stál v podle prvních dojmů zjevně v nějakém komplexu. Otočil se, za ním stála brána. Vlnky na horizontu událostí se jemně komíhali jako vždycky. Vypadalo to, že je všude klid.
„Tady Cameron, vzduch je čistý, můžete mě následovat.“
„Rozumím.“ Odpověděl mu Ben. Cameron byl na Bena hrdý. Měl právo být na svého syna hrdý, vyrostl z něj silný mladík, který se nebál ničeho. Nebo skoro ničeho. Teď se jen ještě postarat, aby z toho všeho vyvázl se zdravou kůží.
Ostatní prošli bránou. Vyšli vedle Camerona. Místnost měla jediný východ.
„Než se tamtudy vydáme, měli bychom zkusit přelouskat další část tabulky, ne?“ navrhl Charles svému otci.
„S tím se nedá nic než souhlasit.“ Pokývl hlavou Daniel.
„V tom případě tu počkáme.“ Rozhodl Cameron.
Daniel se s Charlesem znovu sklonili nad tabulku a probírali jednotlivá slova.
„Tak jo! Máme to!“ Prohlásil šťastný Charles o několik minut později. „Až bude nalezeno, po čem toužíte, to kvůli čemu jste tu, nechte věcem volný průběh, byť zasáhnete- li nikdy nenajdete klidu.“ Přečetl pasáže.
„Co to znamená?“ nechápal Ben.
„Až ho najdeme, musí si to vyřešit sám…“ Předpovídal Charles.
„Dobře, je na čase pohnout se.“ Rozkázal Cameron a všichni se zvedli k odchodu. Vydali se jedinou cestou, kterou měli. Vpřed.
Procházeli uličkami a nad hlavou se jim vždy rozsvěcelo světlo, jakmile ušli další kousek chodby. Zatím byla rovná, ale na jejím konci byli jedny dveře. Mitchell k nim sebevědomě mířil. Konečně k nim došli a ben je s pomocí otce musel rozrazit. Uviděli malou místnůstku, kde na zemi byla podložka a tam ležela alespoň jedna nezměněná známá tvář Teal’c.
Ten se právě hnal za svou ‚kořistí‘ lesem. Už doháněl Bra’taca. Před chvílí se dozvěděl, že Kra’el pracoval skutečně proti Apophisovi už nějakou dobu donášel informace jeho protivníkům. Bra’tac mezitím dorazil na vrcholek hory a zjistil, že pod ním není nic, než příkrý hluboký sešup dolů. Klidně si položil tyčovou zbraň přes kolena, když si sednul a čekal. Nemusel čekat dlouho. Za chvíli sem vlétl Teal’c. Byl sám.
„Čekám na tebe příteli. Zab mne.“ Prohlásil vyrovnaný a smířený se smrtí, Bra’tac.
„Proč jsi zradil?“ Zeptal se místo toho Teal’c. V tom, něco jakoby zaklaplo na správném místě. A stejně jako když se zdá sen, pracuje podvědomí, zapracovalo i tady. Vypůjčilo si pravé Teal’covi vzpomínky a vystupovalo tady jako Bra’tac.
„Ty to víš. Vzpomeň si.“
A Teal’covi začalo svítat.
„Vzpomeň na přátele.“
Objevili se mu před očima lidé z Tau’ri, stejně tak i Svobodní Jaffové.
„Zapomeň na Falešné bohy a na jejich lži.“
Zmizel mu Apophis, viděl, jak zemřel. A v tu chvíli pochopil, kdo je. Je Teal’c. Svobodný Jaffa a přítel lidí. A lidé ho potřebují.
„Prober se Teal’cu!“ Zakřičel mu Cameron do ucha a Teal’c otevřel oči.
„Výtečně!“ vypískla Cartherová. „Náš plán se podaří!“ Teal’c beze slova přikývl a znovu si lehl na podložku. Věděl, že ho potřebují.
Přidal/a
dne March 04 2010 ·
0 Komentáře ·
3449x Přečteno ·
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
safra nějak jsem tu dlouho nebyl, zdravím hoši,
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1
Přidal/a 
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1 
