Hrozba byla díky bohu odvrácena, ale za strašlivou cenu, za daň, kterou zaplatil každý z SG-2. A dokonce i nový generál, Jack Bensen, byl olpouen o něco co mu patří. SG-2 má jediný úkol, najít a přivést starý, elitní vlajkový tým. To vše se však stává ještě nutnější, když se na zem vrací jeden starý známý a nese strašlivou zprávu. Velitelství SGC se dozvídá o podivném Janusovi a o jeho plánech...
Ben se naposledy otočil a rozhlédl po planetě. Další planeta ze seznamů, která byla ještě před nedávnem obývána Alterány, byla naprosto liduprázdná. Udělal krok dopředu a prošel bránou.
„Nic?“ Zeptal se zbytečně generál Bensen.
„Nic, pane.“ Potvrdil smutně Ben.
Téměř rok již pátrali po bývalé SG-1, která padla v největší bitvě o Zemi. Zatím se jim nepodařilo na nikoho natrefit. Vlastně nenašli ani houby. Generál Bensen však znal trápení týmu, sám ztratil na palubě Odyssey svého syna, majora Johna Besena. Tajně, ve skrytu duše doufal, že by snad mohl někde být uvězněn, povznesen nebo zachráněn Alterány. Jenomže Aurory přilétli až po zničení lodě, to nikdo nemohl přežít.
„Plukovníku?“ Za Mitchellem stál Rayac.
„Raya‘cu?“ Otočil se Ben.
Raya‘c po něm hodil tyč a Mitchell ji jen tak tak zachytil ve vzduchu. Tyhle souboje mezi nimi byli pověstné po celé základně. V boji s tyčí se jim dvou nedokázal nikdo vyrovnat. Jejich vzájemná bilance nyní zněla jasně. 99 Raya‘cových vítězství, proti 99 Mitchellovým. Tihle dva soci se již podeváté snažili získat pro sebe stou výhru, vždy jim do toho něco vlezlo.
„Tentokrát tě roztrhnu jako Goa’ulda.“ Sliboval Mitchell.
„Nadělám ti z obličeje sekanou.“ Kontroloval Raya‘c.
Obcházeli se kolem dokola. Mitchell kvapně zaútočil na levou stranu, kterou nechal Raya’c odkrytou, ukázalo se, že to byla léčka, protože v zápětí úder zastavil nohou a trhl sou tyčí proti plukovníkově hlavě. Ten vteřinku před dopadem couvl, jinak by mu z ní nadělal fašírku. Ustoupil ještě o půl kroku a zatočil rozverně tyčí v ruce. Raya‘c poklonil hlavou, čímž dával najevo, že se Mitchella nelekne ani za mák. Ten zařval a prudce vyrazil kupředu. Raya‘c mezi ně strčil svou tyč a zapřel se nohami. Mitchel vychytrale hodil svou tyč na zem, podklouzl pod napřaženou tyčí Raya‘ca a vrazil mu pěstí do obličeje. A znovu. Potom vyskočil a udělal salto vzad přes Raya‘covu tyč. Dopadl na nohy a sebral svou ze země.
„Tady někdo trénoval.“ Poznamenal Raya‘c.
„To bych řekl.“ Ušklíbl se na soka Mitchell a připravoval se k dalšímu útoku. Oba vyrazili vpřed. Vůči sobě, připraveni rozdrtit si hlavy tyčemi, když …
„SG-2 okamžitě do kontrolní místnosti.“ To byl Bensen.
„Kruci. Dokončíme někdy tenhle souboj?“ Smál se Mitchell.
„Pochybuji o tom.“ Moudře pronesl Rayac. Oba hodili tyče na Zem a kopli je co nejblíže ke stěně. Poté doklusali zlehka do operačního.
„Co se děje?“ Vyrazil ze sebe Mitchell, hned jak se tam dostali. Brownová místo odpovědi kývla na senzory.
Benovi se leknutím rozšířili zorničky.
„Deset lodí?“ Mumlal nevěřícně.
„Nad orbitou.“ Doplnila Brownová.
„Zkoušeli nás už kontaktovat?“ Ptal se Raya‘c.
„Bohužel ne. A naše lodě nejsou připraveni vzlétnout, jsme jim vydáni napospas.“ Odpověděl generál.
„Nějaká možnost přece musí být? Nemohli by to třeba být Alteranské lodě?“ zadoufal Charles.
„Myslím, že by nás už kontaktovali. Tyhle lodě jsou pro nás naprosto neznámé. Už jsem dal vědět Bezpečnostním složkám. Je tu možnost, že pokud nezaútočí do hodiny, budeme schopni se již bránit díky lodím.“ V tu chvíli se na další obrazovce ukázalo, že vlajková loď žádá o spojení.
„Dejte to na hlavní kanál.“ Rozkázal Bensen.
Na velkém monitoru se nejprve objevila tma. Bylo i ticho, všichni co stáli v kontrolní místnosti očekávali, co že se bude dít. Po půl minutě se bílá barva změnila na oslnivě bílou a na monitoru se objevila všem dobře známá tvář. Tvář Daniela Jacksona.
„Daniel?“ Nevěřil svým očím Bensen.
„Tati?“ Oři Charlese se rozzářili.
Daniel se na všechny usmál. Poté přenos skončil.
„Co se stalo?“ Nechápal Lukas.
„Otec nám předal jasnou zprávu.“ Vysvětloval Charles. „Vše je v pořádku, do ničeho nezasahujte.“
„Jste si jistý?“ Zeptal se pochybovačně Bensen.
„Ano, pane.“ Odpověděl ledově klidný Charles.
„Vlajková loď nabíjí zbraně!“
„Cože, Minersi?“
Muž oslovený Miners se otočil na generála. „Nabíjí zbraně pane.“
Bensen se otočil ke kanceláři a vběhl do ní. Zvedl červený telefon na stole.
„Pane prezidente?“ Chvíli se odmlčel. „Obávám se, že se Jackson mýlil, vlajková loď, které podle něho velí jeho otec Daniel Jackson právě nabíjí zbraně a ..“ Ztichl a poslouchal co mu prezident říká do ucha.
„Ano pane. Doporučuji, aby vzlétl alespoň Minós a prověřil to.“
Položil telefon. Mezitím se do kontrolní místnosti přihnala celá SG- 2. Podívali se na tabuli, na které byli vidět lodě, rozmístěné kolem orbity planety, když jedna z nich právě zmizela. Byla to ta nejbližší Vlajkové lodi.
„Loď vypálila, ale ne na nás, pane!“ Hlásil Miners.
„Všiml jsem si.“ Odvětil Bensen a pozoroval další dění.
Loď totiž znovu nabíjela a vypálila další výboj na další loď. Opět se rozpadla. Mezitím se ze Země zvedla Minós, který byl obeznámen se situací a měl pomoct Vlajkové lodi. Byl ve vzduchu a ještě pod atmosférou vypustil drony z paluby. Ty si vybrali jeden z cílů, prošli štíty a loď oslabili, ale nezničili. Zkázu této lodi ztvrdila až jaderná hlavice Mark IX, narychlo vypuštěná. V další chvíli Minós využila vylepšené Asgardské paprsky, ty se jemně dotkly, štítu, jenomže ten, místo aby je absorboval, po styku s nimi, odrazil je pryč od sebe. Oba vypuštěné paprsky se rozlétly pryč do vesmíru. Mezitím dávala nepřátelské flotile zabrat i vlajková loď. Pomalu zbývala jen jedna. Plukovník Welger, velitel lodi nařídil vyslat zbytky dronů. Drony vylétly a prošli štíty lodi, ve chvíli kdy vypálila i vlajková loď. Poslední nepřítel byl zničen.
Najednou se na palubě Minós objevil Daniel Jackson.
„Zničte tu poslední loď.“ Naléhal na ně. Plukovník neváhal a dal rozkaz zničit poslední. Vylétli střely z Railgunů a hlavice, ale drony došli a paprsky již nechtěl riskovat. Chvíli to trvalo, protož bez dronů to šlo pomaleji, ale nakonec se jim to podařilo. Bývali by neměli možnost zničit loď, kdyby měla posádku, která by se chtěla bránit. V lodi totiž nepodnikli nic na svou obranu, nebo neukázali touhu oplatit jim to.
Welger se otočil a zkoumavě se podíval na Daniela. „Budu vás transportovat dolů na Zem.
„Dobře. Stejně jsem o to chtěl poprosit.“ Řekl Daniel v klidu.
Rozzářilo se kolem něho bílé světlo a za moment byl pryč.
„Dobře lidi, skvělá práce, vracíme se zpět na Zem!“ Řekl Welger do rozhlasu.
Důstojník vedle něho se zahleděl do počítače a pak pomalu nabral kurs zpět na Zem a sestupoval pomalu do Atmosféry.
Všichni již seděli v zasedací místnosti. Tedy, seděli všichni kromě Daniela. Stál tam, tvář vyrovnanou a klidnou. Měl delší vlasy než nosil posledních několik let a malé strniště na bradě. Přes pravé oko se mu táhla jizva. Oko samotné bylo celou dobu zavřené, zdálo se, že jej nějaká technologie vyléčila tak, že se již nedalo otevřít.
„Tak vyprávějte Jacksone. Co se vlastně stalo po výbuchu Odyssey?“ Naléhal Bensen.
Daniel se nadechl, jakže bude mluvit, potom polkl odpověď a přemýšlel. Poté se znovu nadechl. „Tak dobrá. Celá SG- 1 jsme stáli na můstku, přímo na nás letěl paprsek. Již jsme nemohli nic dělat, štíty byli na nula procentech. Nedostali jsme byť jedinou šanci dostat naše lidi odtamtud pryč. A potom, vteřinu před nárazem do můstku se z našeho pohledu zastavil čas. A pak jsme najednou všichni byli pryč. Já sám jsem se probudil uzavřený a zapečetěný v nějakém vězení.“ Domluvil svůj zajímavý příběh.
„Takže co se stalo s dalšími lidmi z posádky nevíte?“ Pokračoval Bensen.
„Bohužel, nemám o nich nejmenší tušení. Jak říkám, když jsem se probral byl jsem sám. Mám ale něco zajímavého.“ Usmál se tajemně.
„Vážně?“ Generál byl nevěřícný, avšak u Jacksona si nebyl jistý v ničem. Už dvakrát si mysleli, že jeho bytí zde na zemi skončilo a on se opět objevil jako Vyšší forma života a později se vrátil zpět.
„Ano. Mám v mysli několik adres, kterých se nemohu zbavit.“
„Abychom si rozuměli.“ Snažil se vyjasnit si situaci Bensen. „Hvězdných adres?“
„Ano, právě takových.“ Přikývl.
„Dobře, to by pro tentokrát stačilo. Myslím, že vám můžeme věřit, ale přesto si necháme udělat vaše testy. Veškeré testy.“ Dodal.
„Dobrá.“ Jackson byl klidný, dle jeho tváře se dalo soudit, že se nemá čeho bát.
„Vypadá jinak.“ Poznamenal Mitchell.
„Myslím, že je jiný.“ Řekl zasmušile Charles.
„Jo. Asi jo. Musel ho to dost změnit. Myslím, že nám má co vyprávět.“
„To souhlasím. Doufám, že ho to nepoznamenalo natolik, aby ještě mohl žít se mnou. Aby vůbec věděl, kdo já jsem.“
Ben neuměl moc utěšovat. „On to dobře ví.“ Vyrazil ze sebe.“
„To mi ale nikdo nezaručí.“ Odporoval stejně Charles. Na to si sebral věci a odkráčel do své laboratoře. Ještě ho čekal jeden zajímavý překlad desky z té planety na které byli posledně. Hned před bránou totiž ležela malá destička popsaná Antickým písmem. Asi tak 10x10 centimetrů velká. Zatím nebyl schopen jí přeložit. Jazyk se mu zdál podivně těžší, ale přesto mu něco připomínal. Jestli je Daniel ten za koho ho má, tak by mu třeba mohl pomoc.
„Je v pořádku? Je to on?“ ptal se Bensen dychtivě Lamové. Aby taky ne. To že by přežil Jackson by znamenalo, že možná někde čeká na vysvobození jeho syn a celá posádka Odyssey.
„Všechny testy co jsem mu udělala se zdají být v pořádku. Až na sken mozku.“
„Sken mozku? Co je tam špatně?“
„Tohle.“ Podala mu fotku.
„É .. zajímavé.“ Zamumlal si pro sebe Bensen, který v tom nijak moc nerozeznal kromě několika čar přes sebe a některých objektů které se překrývali. Nejvíce ho však zaujal Tmavý ovál, který zasahoval do 1/5 mozku. A překrýval se s jinými ovály, které značily různé části.
„Co je to?“ Zeptal se doktorky.
„Nevím. Vypadá to na nějaký mentální blok. Nejzajímavější na tom je, že nejvíce překrývá část určenou pro paměť.“
„Tím chcete říct, že …?“
„Že si některé věci nebude vůbec pamatovat.“
„Proboha! On možná ani neví, že Charles je jeho syn..“ Zamumlal Bensen.
„Ano. Je dost dobře možné, že o tom nemá ani tušení.“
„Možná, že bychom mu to měli oznámit až později. Až si trochu na některé věci zvykne.“
„Souhlasím.“
„Děkuji vám, doktorko.“
Nazítří opět byla SG- 2, generál Bensen a Daniel v brífingové místnosti.
„Testy potvrdili, že jste to vy.“ Oznámil Bensen, když vešel dovnitř.
„Chm ...“ Zamrmlal si nespokojeně Daniel.
„Takže, povězte nám, čí byli ty lodě, které jste zradil.“ Zeptal se Ben.
„Já jsem doteď ty lodě vedl. Ničil jsem s nimi a drancoval. Zažil jsem věci o kterých radši nemohu mluvit. Tam u nich jsem se musel chovat jako zrádce a podvraťák. Seznámil jsem se tam s jedním vědcem. Má mnoho jmen, ale já ho znám jako Januse...“
„Cože? Janus?“ Charles vyskočil. „To přece nemůže být možné.“
„Kdybys ho viděl, poznal bys.“ Pokrčil rameny Daniel.
„Pokračujte.“ Vybídl ho Bensen.
„Kde jsem to skončil? Jo, jistě. Janus… Naučil mě sestrojovat některé jednoduché zbraně, které mi dopomohli stát se velitele jejich armád. Nevěřili by jste, jaká nejednota mezi nimi panuje. Ten kdo zabije vůdce, stává se velitelem. Díky těm věcem se mi to podařilo. Jenomže, pak jsem se musel vydat na tyto cesty, abych unikl pomstě a hněvu Januse.“
„Aha…“ Nechápavě prohlásil Bensen.
„Pane. On nepřestane, dokud mě nenajde a nezabije. A já ho sám nedokážu zastavit. Pomstí se na všem. Zabere naši planetu … zotročí lidi.“
„É … to se mu nepodaří. Už tolikrát se o to pokoušeli jiné rasy a nikdo z nich to nedokázal.“ Prohlásil Ben. Ostatní přikyvovali.
„Při vší úctě, neznáte ho.“ Odporoval Daniel, který byl zjevně rozhodnut stát si na své stanovisku.
„Dobře. A jak ho podle vás máme porazit?“ Bensen byl čím dál netrpělivější.
„Teď jsme konečně u jádra co vám chci říct.“ Usmíval se Daniel.
„Tak už to vyklopte!“ Mitchella už to také dvakrát očividně nebavilo.
„Dobrá. Jen klid, ano?“ Nenechal se vyprovokovat. „Ty adresy, které si pamatuji, ano? Tak ty jsou celkem tři. Mám takový pocit, že každá adresa nás dovede k jednomu z nás.“
„Z nás?“ Očividně to nechápal nikdo, ale zeptala se Katie.
„Ano. Nás z SG- 1.“
„To je dost dobře možné.“ Přikývl souhlasně Bensen. „Ty adresy nám dejte do počítače, zkusíme je zadat.
„Hotovo.“ Prohlásil Daniel o několik minut později, když společně s Brownovou zadali adresy do počítače.
„Dobrá. Zkuste první adresu.“ Rozkázal Bensen.
Začalo se vytáčet. Kruh na bráně se točil a Daniel očima sledoval zapadající Zámky. Zatím bylo vše v pořádku. Zadalo se všech šest symbolů, teď ještě výchozí bod.
„Chevron sedm nezapadl pane.“ Ozval se Miners u počítače.
„Co se stalo?“ Ptal se Charles.
„Nemám tušení.“ Odpovídal Miners.
„Zkuste zadat adresu někam jinam.“ Rozkázal Daniel.
„A kam?“ Nechápal Bensen.
„To je jedno. Třeba k Noxům.“
„Udělejte to.“
A znovu zadávací sekvence. Tentokrát se však opakovalo to samé co před chvílí. Šest symbolů se zadalo v pořádku, ale sedmý ne na ne zapadnout.
„Co se to kruci děje?“ Odsekával Bensen.
„Udělal to zas.“ Řekl pochmurně Daniel.
„Plukovníku Welgere, je Midós připravena?“ Ozval se Bensen Welgerovi.
„Ano, pane. Můžeme startovat.“
„Potvrzeno. Dávejte pozor, prověřte měsíc, buďte připraveni, že se dostanete pod palbu. V takovém případě okamžitě míříte zpět k Zemi.“
„Rozumím, pane.“
„Dobrá, připravte se všichni, je tu nebezpečí útoku. Rozumíte? Všichni na svá místa.“
Počkal až se všichni přichystají a až bude personál na svých stanovištích. „Dobrá zvedněte to Dillsi.
„Ano, pane.“
Loď začala stoupat a jemně se blížila k přechodu z atmosféry. Vylétli a ven a nabrali kurs na měsíc. Najednou se loď zastavila.
„Co se děje?“
„Nevím, pane. Nějaká překážka nám brání pohnout se.“
„Okamžitě zpětný chod.“
Dills spustil zpětný chod, pokusil se loď rozhýbat, ale ona se zatím ani nehnula. Najednou se z odvrácené strany měsíce objevila loď. Začalo vysílání.
Na monitoru na lodi se jim objevila podivně oválná hlava velitele nepřátelské lodi.
„Jsem ten, který má mnoho jmen. Vyzývám vás, vzdejte se, nebo budete zničeni. Máte den na rozmyšlenou. Pokud podniknete aktivity proti nám, bude invaze zahájena ihned. Právě vás obklopuje štít, který vám znemožňuje otevřít bránu, nebo vyletět lodí. Stejný štít je kolem vás, vaší oběžnice a kolem vašeho slunce. Nikdo zvenčí, kromě našich lodí se sem nedostane.“
„Welgere, tady Bensen.“
„Slyším.“
„Okamžitě se stáhněte.“
„Vy jste to viděli pane?“
„Ano. Vyslal to do pentagonu, nějakým způsobem věděl, jak nejrychleji nás kontaktovat.“
„Rozumím. Stahujeme se.“
„Něco mě napadlo..“ Zamumlala mezitím Brownová pro sebe, ale plán radši nikomu neřekla. Bude velmi riskantní a je třeba domyslet spousty věcí.
„Ale … vyjít by to mohlo…“ Usmála se stejně vychytrale jako její matka.
Přidal/a
dne March 04 2010 ·
0 Komentáře ·
3444x Přečteno ·
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
safra nějak jsem tu dlouho nebyl, zdravím hoši,
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1
Přidal/a 
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1 
