Byl krásný modrý den, na nebi žádný obláček, sluníčko pomalu vycházející zpoza horizontu. Kolem hory se pohybuje pouze několik vojáků, hlídající bezpečnost základny, ve vzduchu se prohání několik F-22. Ke komplexu se blíží kolona černých GMT900 s černými skly a s několika policisty na motorkách kolem, mezitím se na vojenské základně Cheyenne Mountain probouzí několik členů personálu, který má nastoupit na směnu. Kolona vozidel zastavuje před hlavní bránou a stráž u brány se pomalu vydává k prvnímu vozidlu, řidič si stahuje okénko a připravuje si potřebné papíry s rozkazy, podávají je seržantovi, který si je pročítá. Policisté na motorkách se otáčejí a odjíždějí zpátky po silnici do Colorado Springs. Z druhého vozidla vylézá uniformovaný muž a jde směrem k seržantovi, na uniformě je poznat že se jedná o plukovníka, je to poměrně vysoký muž, jeho blonďaté vlasy byly jemně nagelovaný, na očích měl pilotní brýle, došel klidným krokem až k seržantovi a začal s ním o něčem hovořit, seržant vrátil řidiči papíry a naznačil že mohou pokračovat v cestě, plukovník se usmál a vrátil se do svého vozidla, hned jak se za ním zavřely dveře, zvedla se závora do střeženého objektu a kolona se dala do pohybu, vozidla zaparkovaly na parkovišti před vchodem do hory, plukovník vystoupil a rozhlédl se kolem sebe, sundal si brýle z očí a dal si je do náprsní kapsy uniformy, měl modré oči. K plukovníkovi se blížilo několik vojáky, plukovník na ně pohlédl a vojáci okamžitě salutovali, plukovník jim jen naznačil, ať si dají pohov.
„Plukovníku Foxi…“ oslovil jeden voják plukovníka „… jaká byla cesta, pane?“
Plukovník mu pohlédl zpříma do očí „Cesta byla dobrá, řeknete mi, kde je váš nadřízený?“
Vojáci se podívali jeden na druhého, nikdo zřejmě netušil kde je generál Hammond „Bohužel pane! Netušíme kde je náš nadřízený…“ pronesl voják, když v tom se otevřel výtah a z něho vystoupil generál Hammond.
„Plukovníku, konečně jste dorazil…“ pronesl a pohlédl mu zpříma do očí.
„Ano pane, omlouvám se, menší komplikace na Petersonově základně.“ omluvil se plukovník.
Generál pouze mávnul rukou „Následujte mě, plukovníku.“
Plukovník kývnul a naznačil vojákům, ať tu počkají a vydal se za generálem, směřovaly k výtahu. Oba nastoupily a generál zmáčknul tlačítko jednoho ze spodních pater, dveře se uzavřely a výtah se dal do pohybu, na display blikali čísla, jak jely hlouběji a hlouběji. Plukovník jen tušil, že jedou dolů, když se dveře otevřely generál i s plukovníkem, prošly přes bezpečnostní kontrolu a nastoupily do druhého výtahu, kterým pokračovaly dále, když se dveře opět otevřely, byly v jakémsi podzemním komplexu, který trochu vypadal jako raketové silo, kde dříve plukovník sloužil, generál šel jednou chodbou a plukovník šel za ním, došly až k nějakým dveřím, generál je otevřel. Nacházely se v jakési brifingové místnosti, u konferenčního stolu seděly dva generálové, jednoho plukovník znal, toho druhého ne.
„Plukovníku Foxi, předpokládám že brigádního generála Sama Fishera znáte?“ zeptal se generál Hammond, plukovník pouze přikývl a pohlédl na známou tváře generála Fishera, pamatoval si ho ještě jako plukovníka.
„Koukám generále, že už vás povýšily…“ poznamenal plukovník s úsměvem na rtech, Fisher se uchechtl.
„Jo, konečně je to taky napadlo…“ odpověděl a postavil se.
Generál Hammond ukázal na druhého generála, který vstával od stolu, plukovník ho ještě nikdy nepotkal, podle uniformy věděl že to je maj. gen. Samtron.
„Plukovníku, toto je major generál Benjamin Samtron.“ představil generála, generál Hammond, plukovník ze zdvořilosti zasalutoval.
„Pohov…“ pronesl generál a pohlédl na generála „… mé rozkazy jsou jasné, budu velet pozemské základně v jiné galaxii…“ když v tom ho plukovník přerušil.
„Promiňte, ale říkal jste pozemské základně v jiné galaxii?“ zeptal se plukovník Fox, všichni generálové přikývly.
„Takže ještě jedno…“ pronesl plukovník pro jistotu, z touhy u srdce doufal, že si jeho nadřízení z něho dělají srandičky, ale ani jeden se nesmál, všichni se tvářily naprosto vážně „…v jiné galaxii…?“ zopakoval otázku, opět mu bylo odpovědí pouze souhlasné přikyvování všech v místnosti.
Plukovník cítil že se mu motá hlava, nechápal co mu tím chtějí říct a radši se usadil na jednu židli u stolu, aby sebou nesekl, generál Hammond došel k automatu na vodu, který stál opodál a natočil do kelímku, který byl hned vedle něho, trochu vody, kterou podal plukovníkovi.
„Děkuji pane!“ pronesl plukovník a napil se.
Generál kývnul na seržanta, který stál u nějakého ovladače, ten ho zmáčknul, plukovník chvilku nechápal co se teď má dít, když se začala zvedat ochranná příčka, která byla za oknem, plukovník vstal a společně s generálem Hammondem a Fisherem, došel k oknu.
„Toto plukovníku, je zařízení, pojmenované Hvězdná brána…“ pronesl generál Hammond a upřeně hleděl dolů. Plukovník nechápal k čemu slouží, když se v tom se v místnosti objevil muž, podle uniformy kapitán, jen co vešel zasalutoval, hned za ním vešla žena, také v uniformě, s majorskými frčkami.
„Pohov kapitáne a majore…“ pronesl generál Hammond „…tohle je kapitán Tyr Anasazi a major Katarina Alexandra Ritter.“
Plukovník jen odpoví zasalutováním a pohlédne na generála.
„Kapitán Anasazi je jeden z našich nejlepších vědců, který vám vysvětlí vše o Hvězdné bráně.“
Jen to generál dořekne, kapitán přistoupí k oknu a pohlédne na bránu, následně na plukovníka „Co nechápete, pane?“ zeptal se, se značným slovanským přízvukem.
„Co to je…“ vyhrkl ze sebe plukovník a pohlédl na opět na bránu.
Kapitán pohlédl na plukovníka „Toto je hvězdná brána, je to zařízení schopné přepravovat lidi a věci na jiné planety v této galaxii…“ začal vysvětlovat kapitán, když ho plukovník zastavil.
Plukovník pohlédl na generála, ten pouze přikývl.
„Pane a co bude mým úkolem?“ zeptal se plukovník.
„Potřebuji někoho schopného, plukovníku. Někoho kdo zvládne velet vojenskému personálu.“ pronesl generál Samtron, plukovník na něho pohlédne.
„Ani já nejsem dokonalý…“ pronese plukovník.
„Ano, to ani já ne, ale chci vás!“ pronese generál s obrovským důrazem na poslední slovo.
Plukovník jen přikývne a pohlédne opět na hvězdnou bránu.
„Plukovníku, chtěl bych váš souhlas, že se na tomto projektu budete podílet naprosto dobrovolně.“ ozval se generál Hammond, plukovník mu neodpověděl, pouze přikývl.
Plukovník se zadíval směrem k hvězdné bráně, byla nádherná, když ho generál Hammond chytnul za rameno.
„Plukovníku, už když jste byl nadporučík, chtěly jsme vás nasadit proti Wraithům…“ pronesl a plukovník se na něho nechápavě podíval „… jen si vzpomeňte jak jste měl letět nad Nevadu proti…“ generál se odmlčel, bylo na něm vidět, že hledá správná slova „… proti nepříteli co útok odvolal.“ Dořekl nakonec.
Plukovník na něho pohlédl ještě více nechápavě.
„To bylo jen krycí označení…“ upřesnil generál.
„To je pět let zpátky, pane!“ podotkl plukovník a generál přikývl.
---FLASHBACK---
Jakýsi voják seděl za brifingovém stolem a poslouchal brífink jakéhosi generála.
„Nadporučíku Foxi, chápete mě?“ pronesl generál.
Nadporučík na něho pohlédl a s pevným hlasem odpověděl „Ano pane!“
Generál přikývl a odešel, po odchodu to v místnosti zašumělo, nadporučík se otočil na ostatní, kteří na něho hleděly s naprosto mrazivými pohledy a čekaly co se bude dít.
„Fajn, rozkazy jsou jasné zaútočit na toho blázna pomateného!“ vykřikl nadporučík Fox.
V místnosti to opět zašumělo smíchem, mnoha vojákům to přišlo vtipné, nadporučík se však nenechal přerušit.
„Ale no tak, lidi! Hodláte tohle dělat často?“ nadporučík to myslel jen řečnicky, ale ostatní jako jeden muž odpověděly.
„Ne pane!“ a bylo opět ticho, všichni bedlivě sledovaly nadporučíka Foxe.
„Tak fajn lidi, do strojů!“ zavelel nadporučík a pohlédl na složku na stole.
Všichni jako jeden muž vstaly a vydaly se ven, nadporučík zavřel složku a vydal se za ostatníma. Vyšel ven, nacházel se v poušti, nasedl do připraveného auta a jen co zavřel dveře auto se rozjelo, vedle něho seděl jeho kamarád, oba se na sebe podívaly, ani jeden z nich zatím nevěděl co je čeká, měly jen základní informace, netušily nic o nepříteli, když tu náhle auto zastavilo před několika F-22.
Nadporučík vystoupil a zamířil k jedné z nich, vylezl po připravených schůdcích do kokpitu a uzavřel ho za sebou, nasadil si helmu a připevnil si masku, zkontroloval několik přístrojů a rozhlédl se kolem sebe, nadporučíkovi to nedalo a do vysílačky pronesl „Všichni připraveny?“
Netrvalo dlouho a ozvala se odpověď „Ano pane!“
Nadporučík jen několikrát přikývl a ještě jednou zkontroloval kontrolky.
„Letka Alpha, máte zelenou!“ ozvalo se ve sluchátku, nadporučík už byl připraven, pohlédl doleva, kde byla jeho letka, všichni čekaly na rozkazy.
„Letka Beta, připravena!“ pronesl nadporučík do vysílačky a chytnul jednou rukou chytnul knipl a druhou něco naťukal do palubního počítače.
Nadporučík už byl nervózní, čekal na další pokyny, které nepřicházely, když tu náhle vysílačka konečně zašuměla a hned na to se ozval z vysílačky hlas, který patřil technikovi u monitoru.
„Letka Beta, máte zelenou! Hodně štěstí!“ zaznělo, nadporučík na nic nečekal a sešlápnul plyn a posunul knipl dopředu.
Stroj se dal do pohybu a začal se rozjíždět po ranveji, netrvalo dlouho a stroj se ocitl ve vzduchu, major v čele letky letěl směrem k Nevadě. Netrvalo dlouho a ve vysílačce to opět zašumělo.
„Letce Alpha a Beta, útok odvolán, opakuji útok odvolán!“
Nadporučík stočil stroj zpátky na základnu „Letka Beta, potvrzuji!“
---KONEC FLASHBACKu---
„Ano plukovníku,…“ uslyšel plukovník známý hlas generála „…pět let je dlouhá doba.“
Plukovník na něho pohlédl a zamířil k jedné židli na kterou se posadil, znova pohlédl na generála, nevěděl co by měl říct, když v tom generál Samtron vstal.
„Plukovníku…“ začal pomalu a volil každé slovo, které použije „… víte, momentálně máte pouze jednu odpovědět, kterou použijete…“ plukovník na něho pohlédl, chtěl něco namítnout, ale generál ho nepustil ke slovu „… pakliže odmítnete moji nabídku a nestanete se novým velitelem vojenského personálu na Atlantis, budeme nuceni vás zastřelit.“ generál mluvil tak vážně, plukovník mu celé divadélko věřil až do posledního slova.
„Dobře, pane, příjmu vaši nabídku!“ pronesl po chvilce plukovník.
Generál se usmál a posadil se zpátky do svého křesla, k plukovníkovi přišel generál Hammond a podal mu ruku.
„Vítejte v projektu, plukovníku.“ pronesl.
Plukovník pohlédl na generála Fishera „Same, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se ho a pohlédl na generála Hammonda, ten se tvářil zaskočeně, plukovník ihned pochopil a pokusil se opravit „… omlouvám se, chtěl jsem říct, generále Fishere…“ generál, došel za ním, oba vyšly z brifingové místnosti a došly až k výtahům, generál naznačil několika vojákům aby je nechaly samotné.
„Same, já jsem si myslel že jsme kamarádi…“ začal vyčítavě plukovník, generál ho chytnul za rameno.
„Matte, ty víš že bez tebe bych vojenskou akademii nesložil, to sám moc dobře vím, ale doby se změnily… nemohl jsem ti nic říct, chtěl jsem, ale utajení…“ pokoušel se generál Fisher zachránit situaci „… to já jsem generálovi Samtronovi poradil tebe, abych tě dostal do projektu, generál je starý známý, potkal jsem ho nějakou dobu po dokončení akademie a je to čestný chlap…“
Plukovník na něho pohlédl, věděl že by mu generál nikdy nelhal, poté se usmál a přikývl.
Oba se vrátily do místnosti „Tak co se bude dít teď?“ zeptal se plukovník.
„No, máme zde volný jeden pokoj, kde přespíte, zítra ráno dorazí poslední opozdilci a pak vás bránou pošleme na Atlantis, přes přestupní most na okraji naší galaxie a galaxie Pegas.“ vysvětlil generál Hammond, co se bude dít dále.
„Seržante Adamsi!“ vykřikl generál Hammond.
Do místnosti vstoupil jakýsi voják, který zasalutoval, ihned jak se ocitl v místnosti.
„Chci aby jste odvedl plukovníka Foxe, do pokoje pro hosty!“ rozkázal mu generál.
„Ano pane!“ odpověděl seržant a opustil s plukovníkem v patách místnost, směřovaly k ubikacím.
Než stihnul plukovník odejít, otočil se na generála „Pane, venku na mě čeká auto, mohl by jste mu říct, že už se může vrátit na základnu?“ pronesl plukovník.
Generál Hammond se jen usmál „Kolona už se vrací zpátky na letiště, rozkazy dostaly ihned jak jsme nastoupily do výtahu.“
Plukovník jen přikývl, otočil se a pokračoval za seržantem k ubikacím, seržant vešel do výtahu, kterým chtěl vyjet do patra s ubikacemi, plukovník nastoupil a seržant stiskl příslušné tlačítko. Dveře výtahu se zavřely a výtah se rozjel...
Jo jo přesně jak psal Bý jen tak dále prosím.. Opravdu moc pěkné ale až moc příliš se objevuje v příběhu jak psala Keisell (podle odkazu na svůj blog se tam podepisuje jako holka.) slovo "plukovník".. Ale i tak je to skvělé.
safra nějak jsem tu dlouho nebyl, zdravím hoši,
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1
Přidal/a 
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1 
