„Hmm, už by tu měl být.“ podotkl Honza o pár hodin později. Ozvalo se pípání u Edy na konzoli.
„Nouzový signál od Kuby. Byl … unesen.“
„Tak se mu jde zachraňovat prdel.“ pousmál se Honza a vydal se z můstku. Eda za ním.
„Veliteli.“ kývl hlavou Honza, když přišel k místní bance v závěsu s Edou.
„Vaše výsosti.“ navrátil kývnutí hlavou velitel ozbrojených složek. Honza si dal ruce v bok a zapřemýšlel se. Pak stejně jen pozvedl pravé rameno s kývnutím hlavy na pravou stranu. „Je to loupežné přepadení."
„Stejně se tam vlítne a rozmlátí se to.“ podotkl.
„Chudák Kuba.“ podotkl Eda.
„Jo, mám tam kreditku.“ usmál se Honza. Pak mu zmizel úsměv. „Jestli to odnese kreditka, tak to pak někdo odnese.“ zabručel směrem k bance.
„Je to jen kreditka.“ podotkl Eda.
„Mám na ní veškeré své úspory, chápeš?“
„Tak 3 miliony, co.“ uculil se Eda.
„10 miliard dolarů.“ opáčil Honza, pak vyrazil do banky. Za 2 minuty vyšel Honza s Kubou hlavním vchodem.
„Co se děje?“ zajímal se Kuba, který sledoval Honzu, který zase sledoval hyperprostorový tunel.
„Nic.“
„Něco tě trápí.“ podotkl Eda.
„To není pro vás.“ opáčil Honza.
„Co se stalo? Takhle se chováš od Atolu.“ vysvětlil Eda.
„Jen lituji toho, co jsem udělal. Stačí?“ vysvětlil Honza.
„Celkem se nic s Kubou nestalo.“ opáčil Eda.
„O Kubu nejde. Nemá to s ním co dělat.“ vysvětlil Honza. „Je to můj problém.“
„Pomůžeme ti ho vyřešit.“ nabídl se Kuba. Eda jen přikývl.
„Když mi bylo 10 let, chytl jsem se s bratrem kvůli mojí kámošce. Druhý den jsem odešel. Po 10 letech jsem se vrátil za bratrem se omluvit. … Seřval mě jak malýho kluka, že jsem měl zůstat a tak. Samozřejmě mě poslal někam. … Naštval jsem se a než jsem odešel, tak jsem mu řekl, že už nejsme bratři. … Po 10 letech přišel on sám za mnou s omluvou a zprávou, že umírá. Zbýval mu týden. Nevěřil jsem mu a taky jsem ho poslal někam. … O týden později jsem se doslechl, že opravdu umřel. Měl rakovinu v takovém stádiu, že léčba nepomáhala.“ vysvětlil jim Honza. „Uzavřel jsem se do sebe. Neměl jsem nikoho, s kým bych to probral, proto jsem se věnoval zlepšování sebe samého, poddal jsem se meditaci. … Meditoval jsem 3 dny a našel jsem to, co jsem potřeboval, … sebe samého, svůj řád, svůj mír.“
„Co dokáže holka.“ povzdechl Eda.
„Co na to tvoji rodiče?“ zajímal se Kuba.
„Byli už mrtvý. Umřeli, když mi bylo 9.“ odpověděl Honza a odešel.
„Jsme u Destiny.“ oznámil Kuba o pár hodin později, když přišel Honza na můstek. Posadil se na svoje místo.
„Vystupte z hyperprostoru.“ nařídil Honza. O'neill vystoupil z hyperprostoru přímo před Destiny. Ozval se poplach. To be continued
Omlouvám se velmi dlouhý díl, ale nechtělo se mi to moc rozepisovat.
safra nějak jsem tu dlouho nebyl, zdravím hoši,
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1
Přidal/a 
jsem si myslel, že jsem si vás nevšiml
avšak už mě kupodivu na cool sg-1 přestala bavit dva díly denně po sedmi letech kdyby raději opakovali všechny série to by bylo lepší a v bluray kvailtě tak jak sg-1 
